Filmy

Nezlomené

Tři ženy, tři hrdinky, tři příběhy. Žijí v odlišných zemích, kulturách, mají jiné vzdělání i osudy. Přesto jsou si podobné. Ritu je mladá žena z Indie, kterou v 17 letech polili útočníci kyselinou. Fomuso žije v západoafrickém Kamerunu a bojuje proti staré tradici žehlení prsou. Oryakhil se narodila v Afghánistánu, v snad nejhorší zemi, kde se může žena narodit. Číst a psát umí jen 15% žen a jsou jim upírána základní lidská práva. Oryakhil přesto vystudovala medicínu a praxi provozovala potají i za Tálibánu. Oryakhil, Ritu i Fomuso dokázaly vzdorovat osudu a pomáhají nejen sobě, ale i ostatním. Prostě ženy, které zůstaly Nezlomené.
Námět, režie, scénář: Jarmila Štuková, Olga Šilhová, Markéta Kutilová, Lenka Klicperová
Délka: 56 minut

Film byl natočen za podpory České rozvojové agentury.

Film na zoommagazin.i­prima.cz

Ženy v zemi Tálibánu (2014)

Přežívají v krutých podmínkách mimořádné chudoby, mnohé neumějí číst ani psát a rozhodují o nich muži. Některé se však osudu vzepřely – vystudovaly, staly se pilotkou, generálkou, anebo hrají fotbal v národním týmu. O životě současných afghánských žen natáčely Lenka Klicperová a Jarmila Štuková

Autorky dokumentu Lenka Klicperová a Jarmila Štuková se vypravily do Afghánistánu zjistit, jak se žije tamním ženám v zemi rozvrácené krvavou občanskou válkou. Navštěvují uprchlický tábor nedaleko hlavního města Kábulu, jeden z mnoha, kam zoufalé lidi, převážně ženy s dětmi, vyhnaly boje mezi Tálibánem a spojeneckými vojsky. Natáčejí rozhovory se ženami ve vězení, ale také s poslankyní afghánského parlamentu, generálkou či pilotkou. Se všemi oslovenými ženami ve svém dokumentu zkoumají téma předčasných sňatků a vynucených manželství, zahalování v burkách, ale také vzdělávání a možnosti podílet se třeba i na politickém řízení své země.

Ženy v zemi Talibánu na České televizi
Na CSFD

Slzy Konga (2009)

Šokující svědectví o masovém znásilňování a válce v Demokratické republice Kongo „Když jsme dorazili do tábora Hutuů, našla jsem tam svého bratra, kterého zajali při přepadení vesnice. Byl přivázaný ke stromu. Několik vojáků mne znásilnilo před jeho očima. Pak ho začali mučit. Postupně mu uřezávali všechny končetiny, pak hlavu. Celou dobu mne nutili, abych se dívala, nemohla jsem vůbec nic dělat. Pak vzali bratrovo tělo a hodili jej na oheň. Nutili mne sníst jeho maso…“ (Siska, 25 let, východní Kongo) Dokumentární film natočený v průběhu eskalace bojů v Demokratické republice Kongo v listopadu 2008 ukazuje dramatické příběhy tamních žen a dětí. Přes deset let se východní Kongo ocitá uprostřed válečného běsnění. Několik generací nezná nic než válku a násilí. Příčinou neštěstí země je paradoxně její bohatství – zejména zásoby coltanu, nerostu, bez něhož se dnes neobejde žádný mobilní telefon ani notebook. Jde o obrovský byznys, do něhož je zapojena i řada mezinárodních společností. Coltanový byznys roztáčí v Kongu spirálu smrti, z níž není úniku. Výsledkem jsou statisíce znásilněných žen a dětí, znásilnění se v pralesích východního Konga stalo masovou zbraní. Snímek popisuje cestu dvou českých novinářek – Lenky Klicperové a Olgy Šilhové, které se vydaly do zapadlých vesnic oblasti Bunyakiri, kterou ovládají Hutuové. Ti, kteří před 15 lety utopili v krvi sousední Rwandu… Film získal ocenění na Mezinárodním filmovém festivalu o životním prostředí, přírodním a kulturním dědictví Ekofilm 2009 a na festivalu Feminafilm 2009. Byl uveden v České televizi v premiéře 13.10. 2010

Premiéra: 8. 9. 2009
Režie: Petr Kašpar, ČR, 2009
Námět a scénář: Lenka Klicperová
Kamera: Olga Šilhová
česky, titulky anglicky, francouzsky, německy
40 minut

Slzy Konga na České televizi
Na CSFD
Na vimeo.com

Latim – Obřezané (2011)

Dvěma českým dokumentaristkám – Lence Klicperové a Olze Šilhové – se podařilo získat důvěru žen ze severokeňského kmene Samburů. Žili s nimi ve vesnici, povídaly si nejen o problémech, ale i o radostech. Samburky jim tak dovolily v unikátně otevřených zpovědích nahlédnout do zákulisí krvavého rituálu zvaného ženská obřízka.

Film odvysílala v premiéře Česká televize 10.3. 2013

„Ráno mi oholili hlavu a oblékli slavnostní náhrdelník. Celý den byl vlastně velmi slavnostní. Večer mne položili na kůži před vchodem do domu. Ženy mě držely za ramena a za nohy. Strašně to bolelo. Nepředstavitelně…“ To jsou slova jednatřicetileté Elisabeth, Samburky z vesnice Nangida.

Ženská obřízka je na severu Keni něčím naprosto běžným. Samburové ji považují za něco, co je jejich součástí, co od nepaměti prováděli jejich předkové, a proto je nutné v tom pokračovat. Neřeknou vám žádný praktický nebo jiný důvod, proč obřízku, tedy ženskou obřízku, provádět. Prostě se to dělalo, dělat se bude a tečka.

Samburové věří, že pokud žena není obřezaná, není zodpovědná. Nemá pro společnost žádnou cenu, je to jen dítě. Teprve s obřízkou může vstoupit do manželství a k stáru získat jakous takous vážnost. Pro Sambury je klitoris a malé stydké pysky něco, co se dá stejně jako vlasy nebo nehty jednoduše zkrátit…

Režie: Miroslav Hrdý

Web Obřezané
Na CSFD
Na České televizi

Iráčanky (2012)

Irák očima žen, které trpěly za Saddáma a jejichž soukromá dramata nekončí ani léta po jeho nuceném odchodu. Krutou diktaturu vystřídal zmatek, ve kterém se daří tmářství a násilí.

Dokument pro cyklus Fokus 24, Česká Televize

Řekne-li se Irák, většině z nás se vybaví dramatické záběry ze zpravodajských agentur zachycující sebevražedné útoky, výbuchy, násilí. Většinou bohužel nijak nepřehánějí a zejména některé části Iráku jsou skutečně nebezpečné. Ale i v této zemi žijí obyčejní i neobyčejní lidé své životy, navzdory hrozícímu nebezpečí. Trojčlenný tým žen – dokumentaristek ve složení Lenka Klicperová, Olga Šilhová a Jarmila Štuková, se do Iráku vypravil, aby zjistil, jak se žije současným Iráčankám. Ať už žijí v hlavním městě Baghdádu nebo v nepoměrně klidnějším Kurdistánu, všude mají své problémy, strasti a starosti. V Baghdádu jim hrozí neustálé nebezpečí ze strany extremistů – šíitských nebo sunnitských. Nataša, Češka, která jako jediná z našich krajanek v Baghdádu stále ještě žije, o tom ví své. Vycházet ven je pro ni extrémně nebezpečné, tak už osm let zůstává raději za zdmi svého domu. Podobné problémy mají i Kurdky na severu země, které zase uvnitř jejich domovů drží tradice. Žena tu nesmí pošpinit čest rodiny, jinak ji stihne nemilosrdný trest – smrt…

Iráčanky na České televizi

Na cestě po Jižním Kivu (2010) – Česká Televize

Ve východních provinciích Demokratické republiky Kongo probíhá už přes deset let válečný konflikt. Jde o jednu z nejzapomenu­tějších válek na světě.

Ačkoliv už má na svědomí skoro pět milionů životů, světová média si jí příliš nevšímají. I ve válečné zóně však lidé žijí obyčejný život s každodenními radostmi a starostmi. Rybáři se svými sítěmi vyrážejí na jezero za skromným úlovkem, ženy si nemohou odepřít návštěvu kadeřnictví a děti chodí do školy, která po „posledním zvonění“ funguje jako krejčovská dílna. Řadě obyvatel zachraňují holou existenci všudypřítomné palmy, z jejichž ořechů se vyrábí olej i víno, které se popíjí po konzumaci tradičního konžského pokrmu jménem fufu. S těžký životem ostře kontrastuje krása horského deštného pralesa, který je ještě stále domovem několika desítek gorilích rodin. Zato maličké Pygmeje už válka z pralesa vyhnala. Původně lovci a sběrači tak jsou přinuceni učit se po boku bantuských kmenů hospodařit.

Tvůrci: Lenka Klicperová, Markéta Kutilová a Jaroslav Jindra

Po Jižním Kivu na České televizi