Tři ženy, tři hrdinky, tři příběhy. Žijí v odlišných zemích,
kulturách, mají jiné vzdělání i osudy. Přesto jsou si podobné. Ritu je
mladá žena z Indie, kterou v 17 letech polili útočníci kyselinou. Fomuso
žije v západoafrickém Kamerunu a bojuje proti staré tradici žehlení
prsou. Oryakhil se narodila v Afghánistánu, v snad nejhorší zemi, kde se
může žena narodit. Číst a psát umí jen 15% žen a jsou jim upírána
základní lidská práva. Oryakhil přesto vystudovala medicínu a praxi
provozovala potají i za Tálibánu. Oryakhil, Ritu i Fomuso dokázaly
vzdorovat osudu a pomáhají nejen sobě, ale i ostatním. Prostě ženy,
které zůstaly Nezlomené.
Námět, režie, scénář: Jarmila Štuková, Olga Šilhová, Markéta
Kutilová, Lenka Klicperová
Délka: 56 minut
Film byl natočen za podpory České rozvojové agentury.
Přežívají v krutých podmínkách mimořádné chudoby, mnohé neumějí číst ani psát a rozhodují o nich muži. Některé se však osudu vzepřely – vystudovaly, staly se pilotkou, generálkou, anebo hrají fotbal v národním týmu. O životě současných afghánských žen natáčely Lenka Klicperová a Jarmila Štuková
Autorky dokumentu Lenka Klicperová a Jarmila Štuková se vypravily do Afghánistánu zjistit, jak se žije tamním ženám v zemi rozvrácené krvavou občanskou válkou. Navštěvují uprchlický tábor nedaleko hlavního města Kábulu, jeden z mnoha, kam zoufalé lidi, převážně ženy s dětmi, vyhnaly boje mezi Tálibánem a spojeneckými vojsky. Natáčejí rozhovory se ženami ve vězení, ale také s poslankyní afghánského parlamentu, generálkou či pilotkou. Se všemi oslovenými ženami ve svém dokumentu zkoumají téma předčasných sňatků a vynucených manželství, zahalování v burkách, ale také vzdělávání a možnosti podílet se třeba i na politickém řízení své země.
Premiéra: 8. 9. 2009
Režie: Petr Kašpar, ČR, 2009
Námět a scénář: Lenka Klicperová
Kamera: Olga Šilhová
česky, titulky anglicky, francouzsky, německy
40 minut
Film odvysílala v premiéře Česká televize 10.3. 2013
„Ráno mi oholili hlavu a oblékli slavnostní náhrdelník. Celý den byl vlastně velmi slavnostní. Večer mne položili na kůži před vchodem do domu. Ženy mě držely za ramena a za nohy. Strašně to bolelo. Nepředstavitelně…“ To jsou slova jednatřicetileté Elisabeth, Samburky z vesnice Nangida.
Ženská obřízka je na severu Keni něčím naprosto běžným. Samburové ji považují za něco, co je jejich součástí, co od nepaměti prováděli jejich předkové, a proto je nutné v tom pokračovat. Neřeknou vám žádný praktický nebo jiný důvod, proč obřízku, tedy ženskou obřízku, provádět. Prostě se to dělalo, dělat se bude a tečka.
Samburové věří, že pokud žena není obřezaná, není zodpovědná. Nemá pro společnost žádnou cenu, je to jen dítě. Teprve s obřízkou může vstoupit do manželství a k stáru získat jakous takous vážnost. Pro Sambury je klitoris a malé stydké pysky něco, co se dá stejně jako vlasy nebo nehty jednoduše zkrátit…
Režie: Miroslav Hrdý
Irák očima žen, které trpěly za Saddáma a jejichž soukromá dramata nekončí ani léta po jeho nuceném odchodu. Krutou diktaturu vystřídal zmatek, ve kterém se daří tmářství a násilí.
Dokument pro cyklus Fokus 24, Česká Televize
Řekne-li se Irák, většině z nás se vybaví dramatické záběry ze zpravodajských agentur zachycující sebevražedné útoky, výbuchy, násilí. Většinou bohužel nijak nepřehánějí a zejména některé části Iráku jsou skutečně nebezpečné. Ale i v této zemi žijí obyčejní i neobyčejní lidé své životy, navzdory hrozícímu nebezpečí. Trojčlenný tým žen – dokumentaristek ve složení Lenka Klicperová, Olga Šilhová a Jarmila Štuková, se do Iráku vypravil, aby zjistil, jak se žije současným Iráčankám. Ať už žijí v hlavním městě Baghdádu nebo v nepoměrně klidnějším Kurdistánu, všude mají své problémy, strasti a starosti. V Baghdádu jim hrozí neustálé nebezpečí ze strany extremistů – šíitských nebo sunnitských. Nataša, Češka, která jako jediná z našich krajanek v Baghdádu stále ještě žije, o tom ví své. Vycházet ven je pro ni extrémně nebezpečné, tak už osm let zůstává raději za zdmi svého domu. Podobné problémy mají i Kurdky na severu země, které zase uvnitř jejich domovů drží tradice. Žena tu nesmí pošpinit čest rodiny, jinak ji stihne nemilosrdný trest – smrt…
Ve východních provinciích Demokratické republiky Kongo probíhá už přes deset let válečný konflikt. Jde o jednu z nejzapomenutějších válek na světě.
Ačkoliv už má na svědomí skoro pět milionů životů, světová média si jí příliš nevšímají. I ve válečné zóně však lidé žijí obyčejný život s každodenními radostmi a starostmi. Rybáři se svými sítěmi vyrážejí na jezero za skromným úlovkem, ženy si nemohou odepřít návštěvu kadeřnictví a děti chodí do školy, která po „posledním zvonění“ funguje jako krejčovská dílna. Řadě obyvatel zachraňují holou existenci všudypřítomné palmy, z jejichž ořechů se vyrábí olej i víno, které se popíjí po konzumaci tradičního konžského pokrmu jménem fufu. S těžký životem ostře kontrastuje krása horského deštného pralesa, který je ještě stále domovem několika desítek gorilích rodin. Zato maličké Pygmeje už válka z pralesa vyhnala. Původně lovci a sběrači tak jsou přinuceni učit se po boku bantuských kmenů hospodařit.
Tvůrci: Lenka Klicperová, Markéta Kutilová a Jaroslav Jindra